HISTORIE

Vznik, minulost i přítomnost osady


Údolí skal je tou nejmladší ze tří osad, které leží u Radotínského potoka blízko za sebou. Nejstarší Ariana, založená v roce 1932, se nachází nejblíže ku Praze. S odchodem některých kamarádů z Ariany je spojen vznik další osady - Západní míle (1940). Naše osada, Údolí skal, je nejdále na západ od Prahy, v blízkosti obce Choteč a vznikla bezmála o dvacet let později, v roce 1959.

Následující řádky jsou sepsány na základě vyprávění pamětníků - osadníků, kteří v Údolí skal strávili mnohdy celý život a kteří se ochotně podělili o své vzpomínky. O osadě si se mnou povídal především Vladimír Knotek, ale i Helena Lexová, Emil Bechner, šerif osady Zdenka Voldánová i další kamarádi, kteří už něco pamatují.

Foto: B. Stejskalová (17. 11. 2015)

Jak to vlastně začalo

Údolí Radotínského potoka se pár desítek metrů za posledními chatami osady Ariana směrem k Taslarovu mlýnu, to je po proudu potoka, narovnává. Jedná se o zhruba 300 metrů dlouhý úsek, ve kterém byla, v padesátých letech minulého století, umístěna střelnice pro příslušníky tehdejších Lidových milicí. Tady, na louce, kterou vojáci posekali, cvičili příslušníci organizace zvané rovněž "ozbrojená pěst dělnické třídy", střelbu z krátkých palných zbraní, pušek, samopalů a údajně i lehkých kulometů. Původně snad byla střelnice vytvořena pro příslušníky radotínského Wehrmachtu a milicionáři ji pak využili po Vítězném únoru 1948. Jedním z uživatelů střelnice byl i pan Karel Vitáček, který ve chvíli mezi střelbami vyrazil proti proudu potoka a minuv Arianu a Západní míli našel krásné údolí, jako stvořené pro vznik další osady. Prvními dvěma "rekreačními objekty" v Údolí skal byly, s evidenčním číslem jedna a dvě, právě chaty pana Vitáčka a jeho kamaráda pana Fleischmanna.

Všechno má své jméno

Každá správná trampská či chatová osada má svůj charakteristický název. Té naší osadě se zprvu říkalo, podle počtu stavebních parcel, Pětatřicítka. Jméno se však příliš nelíbilo. V té době bylo údolí téměř holé a na úbočích se strměla řada skal. To přímo vybízelo ke změně názvu na Údolí skal. Toto pojmenování naší osadě už zůstalo, i když skály již povětšinou zmizely za křovím a stromy.

Moduritová chatička Žbluňk pochází z dřevní doby osady. Vyrobila jí kdysi paní Vitáčková a je dokladem prvního označení osady - Pětatřicítka. "Placka" patří k chatičce užívané Emilem Bechnerem, který ji laskavě zapůjčil ke zvěčnění.


Romantiku údolí podtrhuje i fakt, že většina objektů má, či měla, svá jména: například evidenční číslo jedna, maličká chatička zmíněného pana Fleischmanna, nesla název Dřevěnka, trojka (chata současného šerifa) byla Kazatelna a čtyřce se říká Rafanda. Název U pantáty pak nesla chata číslo pět a Žbluňk byla šestka. Chata číslo sedm, obydlí pověstného šerifa osady Bobana, nesla název U pavouka, U rytíře se dosud říká devítce a Casablanka desítce. Třináctka, která měla jméno Herec či Hercovna (po svém staviteli, herci Národního divadla Emilu Konečném), změnila po přestavbě název na Mašinku. Čtrnáctka byla známá jako Kulturák, dvacetdvojka Námořník (její stavitel pracoval na šífu plavícím se po Vltavě a Labi) a čtyřiadvacítka Kolesko.

Rodinná kronika bývalých osadníků obsahuje i tento soubor fotografií původních chat v osadě. Najdete zde názvy chat, jména majitelů a u některých i čísla evidenční.

Sport na osadě

Klasickým osadním sportem byl zprvu volejbal. Jeho největším protagonistou byl pan Kašpar, tělocvikář z jedné ze sousedních osad (Západní míle či Ariany). Právě ten dal, podle vyprávění Vládi Knotka, dohromady první partu kluků, se kterými pak odbíjenou trénoval. Hřiště na osadě Údolí skal vzniklo na začátku šedesátých let, ale vlastní sportoviště a družstva měly v té době všechny tři osady. Volejbalové mače byly na denním či spíše víkendovém pořádku. Pravidelně se pak konaly deblové turnaje na konci prázdnin, kterých se mnohdy zúčastňovalo tolik týmů, že se musely hrát i na více hřištích.

Soumrak volejbalu znamenala devadesátá léta. Ta přinesla i určitou ztrátu zájmu o osadní život a tím pádem i útlum sportovního konání. Druhá polovina devadesátých let pak přináší rozvoj dalšího typického osadního sportu - nohejbalu. Za každoročně se opakujícím nohejbalovým turnajem trojic již stojí další generace osadníků a především jména dvou hlavních organizátorů - Josefa a Kateřiny Vaníčkových.

Šerif osady - náš táta

Osadní život si nelze představit bez toho, že by jej zaštítil vůdce a mluvčí celé osady. Bývá volen aklamací, to je veřejným souhlasem osadníků. Obvykle jde o nejschopnějšího, nejváženějšího či nejzkušenějšího člena osady, který se stará o pořádek a dodržování tradic, pravidel a zásad. V praxi se pak obvykle jedná především o někoho, kdo je ochoten vzít na sebe břímě odpovědnosti za chod osady.

Tak takhle to na osadě žilo - závodí místní hajný Jarda Zumr (vlevo) a šerif osady Bohumil Albrecht, řečený Boban.

Archiv Heleny Lexové

Údolí skal mělo celou řadu šerifů a každý z nich přinesl osadě něco nového. Od pamětníků zaznělo několik jmen - Karel Vitáček, Čabelka, Eda Bechner, Jarda Holman, Bohumil Albrecht, Béda Hrála či Karel Karas. Za Čabelky došlo k výsadbě stromořadí vrb na louce přiléhající k potoku, neboť v té době byla louka pod stálým zavodněním z titulu vyšší podzemní vody. Tedy i s miliony komárů, na rozdíl ode dneška. Tisíce krásných blatouchů, kterými každé jaro louka krásně rozkvetla, však vzaly za své. Eda Bechner nechal zaměřit a zanést do katastru nemovitostí parcely chat, za jeho účinkování vzniklo osadní hřiště a konečně i osadní studna. Výraznou postavou mezi šerify byl i Bohumil Albrecht řečený Boban. Tento šerif, občanským povoláním dlaždič, měl blízko k trampským ideálům a jeho veliký podíl na rozvoji osady je nepochybný. Pod jeho vedením byl vybudován osadní srub, ale je například i autorem osadního totemu. Stál za rekonstrukcí můstku přes potok u Veselých a každoroční péčí o příjezdovou cestu. V Údolí skal "šerifoval" zhruba devět roků.

V současné době má naše osada na šerifském místě dámu - Zdeňku Voldánovou, která vede Údolí skal již od roku 1996. Pod jejím vedením se podařilo zažehnat krizi osadního života v polovině devadesátých let a realizovat řadu společných akcí. Statečně drží náš prapor dosud.

Kliknutím na následující tlačítko se přenesete do osadního fotoalba, které mapuje časy již dávno uplynulé.

V Údolí skal se nyní pravidelně pořádají celkem čtyři velké akce: jarní otvírání osady, nohejbalový turnaj trojic, jedenkrát za tři roky Dětský den (v pořadatelství se střídáme s Arianou a Západní mílí) a podzimní zamykání osady.

Hynek z Mašinky

Porovnání let 1953 a 2020


Následující letecké snímky porovnávají naše údolí v letech 1953 a 2020. Cesta, která vede osadou od Chotče k sousední osadě Západní míle se prakticky nezměnila. Na podrobných záběrech je ale patrné, kudy vedl náhon ke Cvrčkovu mlýnu - ten totiž neměl samostatný náhon z potoka, ale bral vodu od mlýna U Veselých, který pracoval kousek nad ním.

Výrazně je vidět i "zalesnění" údolí vrbami, které byly nasázeny okolo potoka lesním závodem v sedmdesátých letech minulého století. Vzhledem k tomu, že je nikdo neudržoval pravidelným řezem, vyrostly do současné nezměrné velikosti.


Snímky z roku 1953 čerpány ze stránek GEOPORTÁL.

Dvě fotografie z nedávné minulosti

Na dvou snímcích z 2. července 2007 vidíme chatu bývalého šerifa osady Bobana a před ní totem, který zde původně stával. Ten Boban vytvořil zhruba v roce 1972.

Před pár lety osadníci totem přestěhovali ke hřišti, aby jej uchránili od hrozící zkázy. Bobanova chata, již poněkolikáté prodaná, rovněž výrazně změnila svůj vzhled.

Foto: Pavel Mrázek

Osadní toulky

V roce 2015 vydalo nakladatelství Mladá fronta a.s. knihu s názvem Osadní toulky. Publikace mapuje historii nohejbalu na trampských osadách v okolí Prahy. Na stránkách 214 - 220 najdeme informace týkající se osad v údolí Radotínského potoka.

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky